Píšeš nějakou ffku a chtěl by jsi ji uveřejnit na našem blogu? Neváhej a posílej na email, který najdeš v kolonce SITE!

Zápisník jedné lásky 15.díl

21. listopadu 2010 v 16:03 | luida |  Zápisník jedné lásky
Zápisník jedné lásky
Jacksonville se vůbec nezměnil. Až na jednu věc. Na jednoho člověka. Na mě.
Každý si věděl, že chodím s Nickem Jonasem. TÍM Nickem Jonasem. Ale nikdo nevěděl, že jsme se rozešli.
Lidi ze školy ze mě měli snad ještě větší respekt než když jsem byla s Rayem. Ale na Raye se nikdo neptal. Tohle je pořád: ,,A co Nick? Nechybí ti? Jaký je ve skutečnosti? Má fakt tak krásný oči? Vidělas ho bez trička? Líbali jste se? Bylo mezi váma něco? Miluje tě? Miluješ ho?"

Tyhle otázky mi dokázaly zničit celej den. Jen při vyslovení jeho jména se mi do očí nahrnuly slzy a mé srdce se stávalo neutěšitelným při pohledu na jeho fotku. Nenáviděla jsem ten jeho milý pohled a vždy perfektní úsměv. Nenáviděla jsem jeho jemně šikmé čokoládové oči, které viděly sta tisíce ba i miliony holek a vybraly si zrovna mě. Jeho nos, který se mi zdál někdy malý a někdy příliš velký. Ten, který, když zpíval a vžil se do toho tak, že zavíral oči, mi připomínal malé selátko. Jeho narůžovělé rty, které se dokázaly různě pokřivovat a nezáleželo na tom, co se děje, ty které jsem tolikrát líbávala. Jeho uši, kterým jsem z legrace říkala elfí. Jeho hnědé vlasy, které, když svítilo slunce, se měnily v hromadu zlatavých prstýnků. Jeho drobná znaménka, která se svažovala z tváře ke krku. Jeho svalnaté paže, kterými mě objímal.
Nenáviděla jsem to a i milovala. Každou část jeho těla jsem hluboce milovala, ale taky zarputile nenáviděla. Tak moc jsem se chtěla vrátit a skočit mu do náruče. Odpuštění bylo to jediné, po čem jsem toužila ze všeho nejvíc.
Nikomu jsem neřekla, že spolu už nejsme. Ať to Nick řekne sám. Klidně mě pak můžou mít všichni za prolhanou mrchu.
Na Rayovi nic tak zajímavýho nebylo. Od té doby, co jsme se přistěhovali zpět, za mnou furt leze a škemrá o odpuštění. Ale já to prostě nedokážu. Nedokážu mu odpustit, že jsem kvůli němu přišla o životní lásku.

Tu noc jsem, jako každou, probrečela. Po tvářích mi tekly potoky slz a já snila, že jsem opět s Nickem. Mezi proudy slz a posmrkáváním jsem uslyšela nenápadný zvuk.
Otřela jsem si slzy, vysmrkala se a pátrala, co je to za zvuk.
Zase. Bylo to velmi tiché, přesné a znělo to jakoby něco do něčeho naráželo. Něco do skla. Do okna. Kamínky do okna. Čekala jsem, že to uslyším znovu. A opravdu.
Vstala jsem a šla se podívat, co se děje. Nevím proč, ale tajně, ve skrytu duše jsem doufala, že je to on. Můj princ z pohádky. Má hvězda pódií. Nick.
Hnána zvědavostí a vzrušením jsem pospíchala k oknu. V rychlosti jsem ho otevřela a vyklonila se.
Na zahradě byla šílená tma. U máminých růžových keřů se ale pohyboval stín. Mé srdce začalo zběsile tlouct a já se snažila rozeznat postavu.
,,Kdo je tam?" zeptala jsem se a netrpělivě čekala na odpověď. Pořád jsem mžourala a snažila se rozeznat obličej mého nočního návštěvníka.
,,Ahoj." řekla ta postava a vystoupila do světla lampy. ,,Rayi?! Co tady sakra děláš?! Okamžitě vystřel, nebo zavolám poldy!"
,,Prosím tě, vyslechni mě, než na mě vyleješ kýbl ledový vody." ,,Smůla, vyleju na tebe horkou se Savem!" řekla jsem a šla do koupelny napustit kbelík.
,,Emily, prosím! Je mi to líto!"
Zastavila jsem se a chvíli zvažovala, jestli tam jít. Nakonec jsem se rozhodla, že ho vyslechnu.
,,Máš 2 minuty!"
,,Fajn. Chci tě jen poprosit, aby ses na mě už nezlobila."
,,Skončils?!" ,,Ne, ještě něco. Špatně se mi to říká, když ty jsi tam a já tady. Pojď prosím dolů."
I když jsem k němu cítila stále urputnou nenávist, cítila jsem i něco jiného, ale nevím co.
Oblékla jsem si župan a potichu sešla dolů na zahradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 3hena3 - Fly a Fantasy 3hena3 - Fly a Fantasy | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 16:14 | Reagovat

a pirati nebudu??? :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
:D LOVE FOR USA!