Píšeš nějakou ffku a chtěl by jsi ji uveřejnit na našem blogu? Neváhej a posílej na email, který najdeš v kolonce SITE!

Angel of Happiness? 4.díl

4. května 2010 v 13:01 | Rejkí |  Angel of Happiness?
NICK
Nevěřil jsem, že může někdo na bubny hrát tak procítěně. Ten zpěv? Ukradla mi moje srdce. Věděl jsem, že to vyjde, jako bych doslova předpověděl budoucnost. Avšak, věděl jsem, že se to nebude líbit Joeovi.
Když táta řekl, že ji berem, byla z toho uplně odvařená. Zahřálo mě u srdce, vidět to jak se člověk, jako ona směje. Do kapely se rozhodně bude hodit. Věřím, že jsme jí splnili sen.
"Počkat, to jako odjedu už dneska?" zastavila se uprostřed proudu její radosti.
"No samozřejmě, musíme toho ještě docela dost zařídit, jak u nás doma, tak ještě tady." řekl táta.
Zklamaně přikývla, myslel jsem, že z toho bude nadšená, ale očekávala asi něco jinýho. "Je v tom nějaký problém?" zeptal jsem se.
"Né, jen jsem myslela, že budu mít víc času rozloučit se s lidma odsud, dost toho pro mě udělali." řekla. Uložila hůlky do pouzdra a vyjela zpoza soupravy.
"Nemusíme odjíždět hned." řekl jsem jí. Jen se usmála a vyjela z pokoje.
"Pujdu za ní řekla." řekla nějaká žena, asi jedna z těch, co to tu maj na povel.

ANGIE
Zajela jsem do koupelny a zavřela za sebou dveře. Teď mi to dochází. Budu vážně chtít tohle všechno? Vím, že žít v dětským domově není jako v bavlnce, ale mám to tu ráda. Hlavě Emily a i ty malý nezbedný klučíky. Jsou jako bráchové, i když jsme se nikdy moc nemuseli.
Slyšela jsem klepání na dveře. Rychle jsem si opláchla obličej. "Dále." řeknu. Stejně na sobě v zrcadle pořád vidím tu rudou ubrečenou Angie.
"Angel, co tu proboha děláš? Zbláznila ses? Musíš s nima odjet, co nejdřív. Nás, děcák, to všechno hoď za hlavu a chytni si svůj sen. Nech se jím táhnout." řekla Emily.
"Co když ale tohle místo nechci opustit? Nechci opustit tebe." byla jsem ráda, že tam Em byla, před ní jsem city držet nemusela, rozplakala jsem se znovu.
Usmála se. "Tvoji rodiče, tvé jméno trefili. Opravdu jsi anděl. Tebe mi seslalo samotné štěstí a já nechci být překážkou v tvém rozletu. Teď se opláchni, vrať se k Jonasům a řekni, že to bereš. Rychle si sbalíš věci a odjedeš co nejdřív. Ano? Slyšíš, co ti říkám?" neléhala na mě. Chytila mi hlavu do dlaní a podívala se na mě svýma očima.
"Tak dobře." řekla jsem a objala jí. Znovu jsem si opláchla moje rudé oči a Em mě odvezla zpátky do pokoje, kde si Nick prohlížel moje fotky.
"To jsou tvoji rodiče?" zeptal se, když si prohlížel tu jedinou, která mi zbyla a jsou na ní rodiče i s Elliotem.
"Jo a brácha Elliot." odpověděla jsem a dojela k panu Jonasovi. "Omlouvám se." řekla jsem, když pan Jonas sykl bolestí. Přejela jsem mu nohu.
"V pořádku, tak jak ses teda rozhodla?" koukl na mě.

NICK
Chvíli bylo ticho. Ona pohledem přejela jen svoje kamarády a tu ženu. "Tak tedy dobrá, jestli mě chcete, pojedu, ale chci vás upozornit, že prvních pár týdnů to se mnou budete mít těžké." řekla.
Mně tím vyčarovala úsměv na tváři. Táta si s ní jen podal ruku a Kevin začal tleskat.
"Tak by sis asi měla sbalit věci, že?" řekl jsem. Chtěl jsem se tím taky rovnou nabídnout, že bych jí pomohl.
"No jo vidíš, sbalit si. Vrhnu se na to, ale nechcete mi někdo pomoct? Je možný, že sama bych u toho mohla strávit věčnost. A taky nedosáhnu nahoru do skříně." řekla. Koukala na mě, myslím, že čekala jestli se o to přihlásím. Nemohl jsem jí zklamat.
"Já se hlásím." řekl jsem a všichni se začali smát.
Všichni nakonec odešli a my jsme se mohli pustit do balení. Chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou, aby pak už nepochybovala o jejím rozhodnutí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domush Domush | 4. května 2010 v 14:40 | Reagovat

bezvaaaaaaaaaaaaa :)

2 Cuca Cuca | E-mail | 10. května 2010 v 15:04 | Reagovat

Supéééééér ;-)
asík budu blečet xD :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
:D LOVE FOR USA!